CRUFTS 2008 očima Arkyho

Tak, přišel ten Den s velkým "D".Páníčkové byli už několik dní nervózní, ale tohle ráno bylo opravdu jiné. Brzké vstávání, to není u nás normální =). Mnoho tašek, asi jedeme opravdu daleko. No, ale necháme se překvapit. Naskládali věci do auta a hurá na výlet...

Najednou se auto zastavilo a otevřel se kufr a já mohl konečně kouknout, kde jsme. Pomaličku vyskočím a překvápko! Mamka  Beautka se ke mě hrne a na konci vodítka plápolá Lucka. Očichám mamku a jdu se přivítat s Davidem a Luckou, nesmím zapomenout pořádně je oslintat. Všichni jsme se naskládali do auta , ale ještě pořád jsme s Beautkou nevěděli kam se to jede.

Další zastávka, byla za chvilku. Vyběhli jsme vesele z auta a koukali, kde to jsme. Že by výměna auta za větší? Jak  jsme si tak běhali, tak páníčkové přeložili věci do nového fára. Hm, už tam na nás čekaly i klece.Vystlané poduškami...přece, aby nás něco netlačilo.Tak jsme si tak říkal, že pojedeme asi opravdu daleko. Tak jsem mrkl na Beautku a ta jen přikývla. Cesta pokračovala dál.

Jen tak pomalu jsme přibrzďovali u Plzně, aby mohli naskočit Hofíci s Cerrynkou. Měli už jsme zpoždění a tak jsme jen mírně přibrzdili. No, to už jsme byli celá sestava. A hurá na výlet, ale my vlastně ještě nevíme kam? Snad nám to taky bude brzo sděleno. Uvidíme.

Po chvilce jsme zase zastavovali. Nějaký cizí lidi nám koukali do auta. Tak jsme na ně hned zavrčeli, ale asi to moc nepomohlo. Chvilku nás zdržela  německá cizinecká policie, bouchačku u pasu  a hráli si na kovboje, frajeři.Cesta pokračovala dále. Sem tam nás ovanul nějaký divný zápach...po švestkách to vonělo, že by nějaká léčebná kúra? Páníčkové se nějak moc smáli, tak jim to asi svědčilo. Prevence musí být.

Měli jsem několik zastávek v Německu. Byly velice rychlé, jen vyčůrat a hned zase zpátky do našich kleciček. Už byla velká tma, no asi se to mu po člověčsky říká půlnoc. Mnoho světel kolem nás, musel jsme holky hned vzbudit, aby to viděly taky. Krása to byla, veliká.Najížděli jsme do vagónů. Najednou se vlak rozjel a my byli v tunelu. Po chvilce jsme se koukli zase ven a já vytřeštil oči. Jedem v protisměru! Holky koukejte průšvih. Cerry kousni páníčka, ať se probudí a upozorní řidiče, ať se vrátí do svého pruhu. Počkejte, oni tak jezdí všichni. Jo, to už jsem slyšel tam byla Markéta, říkala to, Anglie to bude.Už se na nás dívalo slunko a bylo tu ráno.

Pár zastávek a pak už jsme se blížili k hotelu. Krásný anglický hotýlek porostlý břečťanem. Idylka. Už jsme se nemohli s holkami dočkat, až se proběhneme. Čekalo na nás překvapení. Takový anglický trávník to je počůráníčko. Jenom pro psy. Tady jsme mohli běhat jak chtěli. Jinak jsme museli být na vodítku, jako ostatní psi. Tam jsme se vyřádili. Poznali jsme i anglickou módu. Nějaký pes, břicho měl až na zem a takový fleky na sobě. Holky říkaly, že jsme ještě mladý, je to prý based. Na můj v kus moc obtloustlý, ale asi ta móda, hm…Po náročné procházce jsme hned ozkoušeli nový stojánek s miskami. Hofík nám je udělal, se vyšvihl….co by pro nás neudělal. Náročný obídek a tak hned následuje odpočinek….tak pomalu, ale jistě šup do peřinek, měkoučké pravda a těch polštářků.

My si odpočinuli a probudila nás zase ta divná vůně…švestky - prevence =).Ráno už jsme vstávali brzo, ale to jsme nevěděli co nás ještě čeká. Přijeli jsme do nějakého areálu, kde běhalo strašně našich kamarádů, ale jiné rasy. Už nám všem došlo co nás čeká. Koukl jsme na Beautku a Cerry a jen jsme na sebe kývli. Tak jako na každé výstavě jsme šli hledat halu a pak hned kruh. Nikde žádné fronty vše bylo v klidu a ne tak, jak to známe my. Našli jsme ten náš kruh a jen jsme koukali. Já teda nejvíc na ty feny. Můžu Vám říct, že to byly fakt kusy. Beautka a Cerry zase koukaly na ten koberec, byl krásně zelený a po celé vystavovací ploše a kolem židličky, byla to opravdu krása. Páníčkové nás ještě zavedli na místo, kam nám dali klec a my mohli v poklidu odpočívat a nemuseli se stresovat, kdy půjdeme do kruhu. Bylo to úžasné.

Než jsem šel na řadu tak panička opakovala: ukaž pěkně zoubky, ocásek měj nahoru, přední nohy od sebe a hlavně krásný postoj na tom nejvíc záleží. V duchu jsem si říkal: „Vždyť to znám“.No, nic naplat poslouchat se musí. Ani jsme se nenadál a byl v kruhu. Jedno kolečko na rozběhnutí, snažil jsem se moc. A pak to začalo. Když přišel rozhodčí (pěkný, zapůsobil na mě) zoubky mu tedy ukážu. Pak mě pohladil, změřil mi hlavu nebo co to dělal, to neznám, divný! Prohmatal mi přední nohy přejel po zádech a to neměl dělat. Nelíbilo se mi, jak na mě moc šahal. To vůbec neznám. Pak mi šáhl na zadní nohy a pak na ocásek - nezapomněl pak šáhnout, jestli jsem kluk, jak se patří a to byl konec. Stačilo to! Pak jsme se musel ještě proběhnout. Koberec byl měkký, příjemný na moje tlapky. Nakonec mě okouzlilo, jak se mi pan rozhodčí poklonil a poděkoval. Měl jsme to za sebou, ale Beautku a Cerry to ještě čekalo. Snažil jsme se jim vysvětlit co je čeká, ale nějak to pořád nechápaly. Po předvedení jsem si šel odpočinout do klece. Bylo to náročné. Když jsem se vzbudil už Beautka a Cerry byly zpátky a taky nebyly moc nadšený. Tak jsme to prodebatovali a shodli se na tom, že tak by se mělo vystavovat všude, ale my na to bohužel nejsme zvyklí. Výstava se nám moc líbila. Nejvíce na nás působila atmosféra a tak jsme nebyli vůbec nervózní. Venku před vchody byly trávníky kde jsme se venčili a pro pejsky takový sloupky na čůrání, to bylo taky fajn. Moc pochvaluji.

Tak a už nás čekala cesta domů. Byla moc únavná a to pro všechny. Hlavně se nám všem promítaly krásné zážitky, které nám tato expedice dala. Každý to musí vidět na vlastní oči. Je to zážitek na celý život.

Já Arky děkuji Hofíkům a Richterům a na holky nesmím zapomenout, takže i Tobě Cerry a Beautko, za krásné chvíle s Vámi a za společné nervíky co jsme prožily v Anglii na CRUFTS. Stálo nás to mnoho času s přípravou a zařizování na tuto dlouhou a náročnou cestu. Stalo to opravdu za to. Všem doporučuji. Pokud budete chtít někdo nějaké informace tak Vám je kdokoli z nás určitě rád poskytne.

Arky